Kuba a Míša pracovali v loňském roce jako průvodci pro českou outdoorovou cestovní kancelář Alpina. Navštívili tak v době pandemie pracovně i soukromě Evropu a na podzim se odstěhovali do Anglie. Vyzpovídali jsme je, jaké je cestovat v době pandemie a jak se v současné době žije v Anglii.

Kubo, pracovali jste s přítelkyní v loňském roce jako průvodci pro českou CK a i přes probíhající pandemii jste stihli navštívit některé země. Které to byly a jaké bylo zaměření zájezdů?

Jako průvodci jsme během letních prázdnin navštívili Slovinsko a francouzskou Korsiku. Alpina je outdoorová cestovní kancelář, která se zaměřuje na aktivní dovolenou v horách nebo na kole. Oba zájezdy byly kombinací turistiky a cyklistiky, každý z nás vedl jednu skupinu. Sami jsme se pak vydali na road trip po národních parcích Chorvatska a do Rakouska na ferraty.

To znamená, že i v době pandemie byl zájem o cestování s CK?

Asi nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že cestovní ruch a na něj navazující služby, utrpěly pandemií nejvíce. Kvůli nejistotě ohledně budoucího vývoje, která nás provázela celé jaro a pořád ještě provází, a taky kvůli častému otevírání a zavírání hranic různých evropských zemí, poklesl výrazně zájem o cestování. Lidé jednoduše nechtěli sázet na nejistotu a kupovat zájezdy v době, kdy cestování bylo v podstatě zakázáno. Taky strach hrál svou roli a spousta klientů se bála, že po návratu ze zahraničí bude muset zůstat v karanténě. Celkově si myslíme, že určitý zájem o cestování byl, ale ne vždy bylo možné přání realizovat.

Setkali jste se na cestě s nějakými problémy jako průvodci v souvislosti s covidem? (Např. nefungují služby, někdo na cestě onemocněl…atd.)

Náplní našich zájezdů byly outdoorové aktivity (turistika, cyklistika, rafting), takže tady jsme žádné omezení nepocítili. Spíše naopak. Cestovatelů bylo méně, dálnice úplně prázdné, hory převážně taky. Jediným omezením byla trocha zbytečného papírování navíc, měření teploty před nástupem na trajekt na Korsiku a snížená činnost hospod :D. Úsměvná byla i povinnost nošení roušek v zájezdových autobusech na území Rakouska. Celý zájezd člověk tráví se stejnou partou lidí  (samozřejmě bez roušek) a na cestu domů by si ji měl na několik hodin nasadit pro průjezd Rakouskem. Musíme zaklepat, že na žádném našem zájezdu nikdo neonemocněl a podle našich informací si ani Covid ze zahraničí nedovezl.

Většina problémů se paradoxně odehrála před odjezdem. Klienti se hlásili na poslední chvíli a člověk nevěděl, jestli budou dostatečně naplněny kapacity, aby se zájezd mohl uskutečnit. Taky otevírání a zavírání hranic tomu nepřispělo. Několikrát se stalo, že byl zájezd zrušen (nebo byla změněna cílová destinace) pár dní před odjezdem. My sami jsme „odprůvodcovali“ pouze dva zájezdy z plánovaných osmi.  Dokud člověk neseděl v autobuse, neměl nic jisté.

Jak vás vnímali místní? Nekoukali na vás jako na někoho, kdo tam v téhle době nemá co dělat?

Musíme říct, že jsme se s ničím takovým nesetkali. Jak na zájezdech, tak i během našeho cestování se k nám místní vždy chovali přívětivě. V oblastech, které jsme navštívili, činí turismus velkou část jejich příjmů a v těchto časech jsou rádi za každého cestovatele. Bylo ale třeba dodržovat současná pravidla dané země (např. nošení roušek, dodržování rozestupů apod.), což je pochopitelné.

Zmínil ses, že po vlastní ose jste se vydali do Rakouska a Chorvatska…

Ano, bylo to takové vyplnění prostoru po zrušených zájezdech. Na konci září jsme se pak odstěhovali do Anglie. Všechny akce byly moc fajn, ale plány jsme měli úplně jiné. Právě teď jsme podle našich představ měli chodit po himalájských kopcích a prodírat se indickou džunglí. Místo toho jsme se začátkem podzimu odstěhovali do Anglie.

Zážitky z našich cest publikujeme na stránkách: https://www.discovertheworldcz.cz/

V které zemi bylo cestování v době pandemie nejtěžší a která země vás naopak mile překvapila?

Asi je to divné, ale nejtěžší to bylo vždy doma před odjezdem. Člověk neví, jestli ho do země pustí, jestli se nezmění podmínky, když bude uvnitř, nebo jestli po návratu nebude muset do karantény. Když už jsme ale odjeli, šlo všechno hladce a atmosféra byla pohodová. Možná to ale bylo tím, že jsme cestovali jen po Evropě, a hlavně v létě, kdy Covid tolik neřádil. Navíc jsme měli vždy svůj dopravní prostředek (auto nebo zájezdový bus), takže v přemisťování nebyl problém.

Můžete srovnat země, které jste loni navštívili v přístupu v boji s pandemií?

Přístup zemí byl v podstatě podobný jako u nás. Museli jsme mít akorát roušky v obchodech, v MHD a v uzavřených prostorech. Vybírali jsme si totiž hlavně země, kde virus zrovna nebyl tak rozšířen, abychom nemuseli absolvovat testy nebo karanténu. Podivuhodný byl přístup Slovinska, které neustále měnilo podmínky pro vstup občanů ČR v reakci na počty nakažených u nás. Během letních prázdnin se situace několikrát změnila. Jeden týden jsme mohli vstoupit bez problémů, druhý týden pouze s negativním testem nebo karanténou, za pár dní zase jinak. My jsme naštěstí vychytali týden, kdy jsme mohli do Slovinska vstoupit bez omezení, ale právě tyto nešvary způsobily významný pokles absolvovaných zájezdů.

Na podzim jste se přestěhovali do Anglie, co vás vedlo k tomuto rozhodnutí? A jak náročné bylo se do Anglie dostat?

K našemu rozhodnutí nás „přinutily“ okolnosti. O plánovaném cestování po Nepálu a Indii nemohla být na podzim řeč. Obě zmíněné země totiž byly pro turisty zavřené a navíc se nám během léta nepovedlo vydělat dostatek peněz. Pracování v Anglii jsme stejně jednou v životě chtěli zkusit, takže jsme si řekli, proč ne teď. Pracovní nabídka nám v podstatě spadla do klína. Od známých jsme dostali kontakt na manažera hotelu, slovo dalo slovo a za dva týdny jsme letěli. Zrovna jsme vychytali období, kdy Anglie nebyla v lockdownu, takže dostat se sem bylo jednoduché. Jedinou nepříjemností byla povinná čtrnáctidenní karanténa.

Čtenáře jistě bude zajímat, čím se v Anglii živíte? Bylo jednoduché si tam najít práci?

Pracujeme jako číšníci, pokud zrovna neprobíhá lockdown a hotely nejsou zavřené. Kontakt na českého manažera jsme dostali od známých, kteří už v hotelu pracovali, takže domluvit si místo předem nebylo nic složitého. Navíc jsme přijeli před Brexitem, takže jsme se vyhnuli poměrně složitému získávání víz. Momentálně by to bylo mnohem těžší. Jednak kvůli bodovému systému víz, a také kvůli celostátnímu lockdownu, během kterého je pohostinství mrtvé odvětví.

Jak se žije v Anglii v době pandemie a jak dlouho plánujete se tam zdržet??

Británie je v počtu nakažených na předních pozicích a situace je tady asi vážná. Právě z tohoto důvodu je pravděpodobně od konce prosince zavedený lockdown, který by měl trvat minimálně do poloviny února. My to tak nepociťujeme, protože jsme „uprostřed ničeho“ v národním parku Lake District. Kolem nás jsou akorát zelené kopce a ovce. Při procházkách a túrách v Cumbrian Mountains skoro nikoho nepotkáváme, takže vir a celá pandemie jde trochu mimo nás. Británie se k situaci postavila čelem a kromě pandemie bojuje také s možnou ekonomickou krizí. Všichni, kteří nemůžou kvůli lockdownu pracovat, mají nárok na 80 % mzdy. To naštěstí platí i pro nás, takže si nemůžeme na nic stěžovat. Po minulém roce si netroufáme nic plánovat, náš osud je tedy zatím ve hvězdách.

Děkujeme Kubovi a Míše za rozhovor a přejeme hodně štěstí při dalších cestách.

Jejich životní cesty můžete sledovat na youtube kanále discovertheworldcz, stejnojmenném instagramu či na webových stránkách.